Včerejší večer jsme strávili s manželem na skvělém představení Strasti života od Chanocha Levina v libereckém Malém divadle. Tato podivuhodná hra, odehrávající se v obyčejném bytě kolem manželské postele, mě mile překvapila. Na úplném začátku spí dva lidé, muž a žena, v posteli a tiše oddychují. Po chvilce začne muž těžce oddychovat a vzbudí ho tíživý pocit na prsou. Má pocit, že to přejde, ale stále se mu přitěžuje. Jeho manželka spí sladce dál a dokonce se usmívá.
Muži to velmi vadí a po nějaké chvíli ji vzbudí, aby se mu přiznala, co se jí zdá, čím a kde mu je ve snu nevěrná. Manžel se rozhodne, že po 30ti letech odejde z domu, protože sám netuší, co se s ním stalo, kam se ztratily jeho ideály z mládí. V té době chtěl něco dokázat, žít krásný život, ale jediné, co ve svém věku má, je ONA. Považuje ji za okoukanou, nudnou, opotřebovanou životem. Manželka nejdříve žadoní, aby ji neopuštěl, že je to přece ONA, kdo se o něj celých 30 let starala, vychovala mu děti, prožili toho spolu hodně. Hádají se a manželská postel se mění jednou na žebřík, podruhé na postýlku pro miminko. Oba promlouvají do nebe ke svým rodičům. Ve dvě ráno někdo zabouchá na dveře. Je to soused, který chce jen prášek na hlavu.
Jeho důvod příchodu je ale ve skutečnosti jiný. Vidlěl, že manželé ve dvě ráno svítí v ložnici, chtěl vědět, proč. Manžele tato nenadálá návštěva spojí v jednu bytost, snaží se bránit svou manželskou postel. Návštěva se jim uvelebí do postele a smutně brečí, že staršně touží po tom, s někým být ve své posteli. Že nechce být sám. Že jim závidí, že jsou na všechno dva. Krásně tady vystupuje to, že pro to, pro co by jiní dali cokoliv, aby to měli, jiní tím pohrdají a chtějí to opustit.
Manželé se na konci přecijen usmíří, mužovi jde jen o to, aby si ho někdo pamatoval, že udělal ve světě svůj otisk, že si ho někdo bude pamatovat. Ano bude, minimálně jeho žena. Ta mu také na konci hry opečovává hrob (opět sestavený z manželské postele) a je to ona, kdo o něm vypráví, jaký byl.
Tato hra byla z počátku šokující, dokonce dvě starší dámy o přestávce úplně odešly, ale mě a mého muže moc bavila. Pobavila jsem se, že vlastně muži jsou všichni stejní. Pořád chtějí při dosažení určité věkové hranice mít pocit, že něco dokázali a že ten jejich život nebyl marný. Proto opouští své manželky, které samozřejmě zestárnou, aby muž mohl poznat mladou ženu, která mu dá opět pocit jedinečnosti.
Takže, milé dámy, muži vás neopouští kvůli vám, oni vás opouští jen a jen kvůli jim samotným, protože sami se sebou nejsou spokojení, kam to v životě dotáhli.
Hra opravdu skvělá, obsazení herců Martin Stránský v roli manžela Jana Popocha, Veronika Korytářová v roli Leviva, jeho ženy a Václav Helšus v roli nočního návštěvníka Gunkela.
Děkuji za krásně prožitý večer po boku mého manžela při skvěle zahrané a připravené hře.
Julie