Poznávání

Právě jsem se vrátila z procházky s našim boxerem a mám z toho krásnou náladu. Ušli jsme docela dost kilometrů, protože jsem se chtěla podívat v novém prostředí na okolní zákoutí. Bydlíme tady už skoro rok a mě poznávací procházky opravdu baví. Líbí se mi objevovat nová místa, která jsem ještě nikdy neviděla.

Přemýšlela jsem, co mě na to vlastně tolik baví. Dneska jsem na to přišla. Je to ten pocit, že tohle místo moje oči ještě nikdy neviděly, že právě vnímám něco nového do svých současných prožitků a ukládám si obraz do vzpomínek. Poznávací procházky mě bavily i v době, kdy jsem byla nejdříve na první a po pár letech na druhé mateřské dovolené. S nabaleným, spokojeným a spinkajícím miminkem jsem prochodila opravdu velký kus okolí našeho bydliště. Takže jsem si vytvořila k okolnímu prostředí vždycky osobní vztah.
Docela mě i baví dívat se na rozsvícená okna bytů a domů takhle v podvečer v sobotu. Představuju si, co tam všichni ti lidé asi dělají, ale se svou povahou idealisty si myslím, že je všude krásná rodinná pohoda, ti lidi jsou sokojení ve svém prostředí a nic je netrápí. Potom, když mám chmurnější náladu, si zase při poheldu do okna, za kterým svítí studené bílé světlo říkám, že tam třeba nějaká maminka prožívá hádku s manželem a není ji zrovna nejlíp. Ale všeobecně se mi líbí okna domů, kde svítí teplé žluté světlo. Zářivky, LEDky a jiné halogeny se mi pocitově nelíbí.
Procházka v doprovodu psího kamaráda je skoro až meditační, protože nikdo nemluví, nikdo mi nepřerušuje myšlenky a já si to užívám. To ale také jen ve chvíích, kdy mám na klid náladu. A to jsem dneska měla a užila si to.
Dopřát si trochu klidu na volnost myšlenek je někdy apotřebí, aby se člověk mohl někdy cítit jen sám se sebou v naprosté harmonii.
Tak přeju hezké procházky i vám.
Julie

„Nejkrásnější ze všech tajemství je být géniem a vědět to jen sám.“ Mark Twain