Čas na hraní

Každý máme v kanceláři hodně práce a moc není ani čas si popovídat. Přitom osobní vztahy v práci jsou základ úspěchu. Zaměstnanci se musí cítit v práci hezky, měla by být pohodová nálada na práci. Potom se i lépe zvládá stres. K nám už se také postupně dostává služba jakýchsi manažerů štěstí, kteří mají na starosti pohodlí zaměstnanců. Ale protože u nás ve firmě takový manažer není a asi ani nebude, vzala jsem si to na starost jednou já. Svolala jsem kolegyně, aby přišly do zasedačky s papárem a tužkou.

Hned na začátku jsem jim řekla, že je to taková hra. Úkolem bylo, že si měla každá představit krychli, která je v poušti. Nakreslit ji a popsat, z čeho je, jak je ve vztahu k písku, co v ní je. Potom měla každá nakreslit žebřík, kytky a koně. Popis i nákres musel být u toho také. Posledním úkolem bylo nakreslit bouři a popsat pocity u ní. Po dokreslení obrázku jsem četla, co který symbol znamená. Krychle byla lidské ego. Žebřík přátelé, kytky počet dětí a vztah k nim a kůň, to byl partner.
Docela jsem se s kolegyněmi pobavily, protože to sedělo všechno přesně. Rozvedená kolegyně koně u krychle vůbec neměla, ta která prošla těžkým zatěžkávacím testem vztahu kvůli nevěře, měla koně ke krychli připoutaného. Podoba koně ztělesňovala, jak vnímáme svého partnera. Vzala jsme si každá test domů pro své rodiny a výsledek jsme si druhý den řekly. Kolegyně, která je z práce opravdu unavená a má pořád v tom důsledku únavy nemoci, popsal její manžel, že má koně moc starého, unaveného a nemocného.
Opravdu je až zvláštní, jak si podvědomí vykreslí věci, které ani neví, že tím popisuje jeho pocity ze svého okolí.
Kolegyně byly nadšené, že se trochu odreagovaly a mě to bavilo také, že jse mpro ně udělala něco hezkého. Až najdu zase nějaký takový test, určitě ho s nimi udělám. Bavilo mě to stejně jako je.
Natty

One Response to Čas na hraní

  1. Ahoj, moc hezký článek 🙂
    Ten test jsem si dělala taky a moc se mi líbil.

    Permalink

Comments are closed.

„Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání.“ Mark Twain