Proč muži opouští silné ženy

Kolegyně prožila příběh jako napsaný přes kopírák s tisíci jinými. V mládí si našla muže, kterého si vzala. Měli se rádi, společně vybudovali rodinu i firmu. Prožili spolu dvě desítky let, kdy se střídal blahobyt s nouzí o peníze, ale společně to zvládli. Přiblížila se jim padesátka a manžel si našel jinou, protože to je holka, o kterou se někdo přeci musí starat. Kdežto manželka je silná žena, která ustojí všechno. Je to až klišé.Manželka se za dobu manželství musela postarat o všechno, na co manžel neměl čas. Zajišťovala chod domácnosti, starala se o děti, manželovi dělala „fullservis“ a ještě chodila do práce. Snažila se všechno zvládnout sama a manžela příliš nad rámec jeho práce neobtěžovat. On z toho nabyl dojmu, že ho ona už vlastně nepotřebuje a opustil ji. Jenže manželku k takové samostatnosti donutili okolnosti života s jejím manželem. Byla to chyba.

Dnes už jsou rozvedení a žena žije sama. Nechce si na krk uvázat někoho, o koho by se zase musela starat a bojí se, že by ji někdo zase využil. Na druhé straně bývalý manžel žije nespokojeně se svou novou partnerkou, protože ta křehotinka nemůže nic sama zvládnout a on musí kmitat. Ve vzpomínkách vzpomíná na svoji bývalou ženu, jak to s ní byl bezva život. Že měl při něm čas i na zálety. To s novou ženou nemá ani pomyšlení.

Je až smutné, jak se toto děje opravdu pravidelně. Další příklad mám také v práci, kolegu přestala jeho „stará“ žena bavit a našel si mladší. Tím, že se jí snažil stále fazicky vyrovnat, ho úplně odrovnalo a musí na operaci zad a kolene. Je frustrovaný z toho, že jeho současná partnerka se omezovat nehodlá a sportuje dál. Třeba si tam i najde někoho, kdo jí bude stačit. A pro ni už starý partner zůstane sám. Potom si jen tajně bude zoufat, aby ho první žena vzala zpět. To už ale leckdy nejde. Spálené mosty se někdy prostě opravit nedají.

Ženy by měly být silné, ale nesmí to dávat tolik najevo. Muž by měl mít stále pocit, že ho manželka i rodina potřebuje. A tak jsem přestala tahat těžké tašky s nákupem z auta a už cestou volám manželovi, jetsli by mi šel naproti pomoct to donést domů. Jemu září oči, mně se žije lépe, protože nejsem tolik sedřená. S pány tvorstva se to musí prostě umět, je to sice jakási hra, ale v životě je všechno hra. Tak proč se nezúčastnit na svém jevišti.

Vanda

„Vždy odpouštějme svým nepřátelům, nic je nedokáže víc rozzuřit.“ Oscar Wilde