Ráda bych se s vámi podělila o jeden příběh, který mi chtě nechtě z celé dovolené uvízl v hlavě nejvíce. Rozhodla jsem se, že udělám přítelovi radost a časně ráno, kdy on mívá ještě půlnoc, jsem vyrazila do obchodu pro křupavé pečivo a něco sladkého ke kafíčku. Když jsem se tak klidně procházela kolem mrazících boxů, všimla jsem si pána (podotýkám, že vypadal poměrně seriózně, dámy, tedy: lehce prošedivělý čtyřicátník v pěkných džínách), který se choval velmi divně.
Zkoumala jsem nenápadně (pohled a´la Colombo), co mi na něm vlastně vadí. Normální chůze, pomalá, hloubavý pohled. Teprve po několika minutách mi došlo, že to co mi na něm nehraje, je ohromná, zhruba o dvě čísla větší sportovní bunda. „Asi nemá dobrý den,“ napadlo mě.
Oči mi málem vypadly z důlků, když jsem zahlédla, jak se ten ležérní pán rázem změnil v čiperu, unikl letmým pohledům okolí a pod rozepatou bundu strkal mražené kuře. Zdálo se, že nikdo nic nepoznal. Dotyčný si dal do košíku (opět stylem Richard Gere) deset rohlíků a zamířil k pokladně (já v těsném závěsu za ním).
Už se chystal platit, když v tom se to stalo. Začal poskakovat z místa na místo… „Promiňte“, zahlaholil, když mi podruhé dupl na nohu. Škodolibě jsem se usmála: „To nic.“ Pán chvíli koukal kamsi za obzor, nevnímaje notně nervní prodavačku, která ho vybízela k placení. Jeho pohled se mírně stočil k zemi.. a k té se v mžiku sesunul i on sám.
Chvíle paniky brzy přešla v neutichající smích i pohoršené frkání okolí. Nešlo si totiž nevšimnout mokrého fleku na mužových kalhotách. Kuře mu patrně sklouzlo tam, kam nemělo a jeho mrazivá síla udělala své.
Celou příhodu jsem podrobně vylíčila právě probuzenému protějšku. Ten si jen promnul oči a říká: „I kdybych měl kůrky chleba žrát, krást nikdy nebudu“.
… A to ještě nevěděl, že onen zlodějíček přijel v nablýskaném BMW a z peněženky, která se povalovala na podlaze hned vedle něj, vykukovaly slušné bankovky… Takže je pravdou, že člověk se spokojí s málem?? Toť otázka.
Elén