Já pracuju nejvíc

U manžela v práci je jedna paní, kolegyně Mirka, která stále chodí po kancelářích a každému napotkání vypráví, jak strašně moc pracuje, jak jejejí práce důležitá a že to, co dělají ostatní, určitě tak důležité není. Jak z toho ven?

Mirka je všeobecně celkem oblíbená, protože umí být příjemná. Jakmile se ale dostane do pracovního stresu, začne být na všechny nevrlá a protivná. Podle manželova vyprávění vždycky přilítne do kanceláře, náležitě zvedne všem v místnosti adrenalin už jen příchodem a začne řešit, co má zrovna za problém. Tu jí nejdou nějaké důležité listiny vytisknout, tady zase nefunguje spolupráce s dalším kolegou odvedle v kanceláři. Všem to dá patřičně najevo. Vůbec nerespektuje, že ostatní právě také pracují a třeba také plní své termíny. Ty nejsou důležité. Její termíny jsou nejdůležitější.

Manželovi i všem jeho kolegům leze moc na nervy. Manžel se mě ptal, co s ní má dělat. Poradila jsem mu, aby jí udělal to samé. Ať vejde hezky v napětí do její kanceláře a trochu ji zahltí jeho povinnostmi, které musí hodně zdůraznit.

Také jsem mu poradila, aby jí zkusil říct, že jestli ještě jednou takhle vlítne k nim do kanceláře, že ho raní mrtvice.

Všechno zkusil a funguje to. Kolegyně už neotravuje, dokonce se pustili do diskuse, že to všechny kolegy stresuje a ona jen řekla, že jí to nestresuje, že je úplně v pohodě. Jen prostě, dle mého názoru, vytváří uměle stres ostatním, aby všichni věděli, že ona pracuje.

Takové kolegy nemá nikdo moc rád, jim to ale moc nedochází.

Natty

„Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“ Mark Twain