Já pracuju nejvíc

U manžela v práci je jedna paní, kolegyně Mirka, která stále chodí po kancelářích a každému napotkání vypráví, jak strašně moc pracuje, jak jejejí práce důležitá a že to, co dělají ostatní, určitě tak důležité není. Jak z toho ven?

Mirka je všeobecně celkem oblíbená, protože umí být příjemná. Jakmile se ale dostane do pracovního stresu, začne být na všechny nevrlá a protivná. Podle manželova vyprávění vždycky přilítne do kanceláře, náležitě zvedne všem v místnosti adrenalin už jen příchodem a začne řešit, co má zrovna za problém. Tu jí nejdou nějaké důležité listiny vytisknout, tady zase nefunguje spolupráce s dalším kolegou odvedle v kanceláři. Všem to dá patřičně najevo. Vůbec nerespektuje, že ostatní právě také pracují a třeba také plní své termíny. Ty nejsou důležité. Její termíny jsou nejdůležitější.

Manželovi i všem jeho kolegům leze moc na nervy. Manžel se mě ptal, co s ní má dělat. Poradila jsem mu, aby jí udělal to samé. Ať vejde hezky v napětí do její kanceláře a trochu ji zahltí jeho povinnostmi, které musí hodně zdůraznit.

Také jsem mu poradila, aby jí zkusil říct, že jestli ještě jednou takhle vlítne k nim do kanceláře, že ho raní mrtvice.

Všechno zkusil a funguje to. Kolegyně už neotravuje, dokonce se pustili do diskuse, že to všechny kolegy stresuje a ona jen řekla, že jí to nestresuje, že je úplně v pohodě. Jen prostě, dle mého názoru, vytváří uměle stres ostatním, aby všichni věděli, že ona pracuje.

Takové kolegy nemá nikdo moc rád, jim to ale moc nedochází.

Natty