Zoufalé ženy dělají zoufalé věci

Do kina jsem vyrazila po dlouhé době natěšená do kina na komedii od své oblíbené autorky. Halinu Pawlowskou mám ráda, četla jsem její knihy a i jsem ji viděla naživo při vystoupení v kulturáku, kde byla skvělá, vtipná, prostě úžasná. O to větší zklamání pro mě byl film Zoufalé ženy dělají zoufalé věci. Upoutávka na film vlastně vystihla všechno, co bylo ve filmu dobré. Opravdu jsem v půlce zvažovala, jestli není lepší se dál netrápit a odejít z kina. Vím, že si s tím režisér Renč dal hodně práce, herecké obsazení bylo skvělé, ale výsledek podle mě strašný. Trapní Mexičané, kteří se nepochopitelně objevovali i při intimních scénách. Film mi připadal tak strašně trapný, že ho nechci nikdy vidět ani v televizi. Mrzelo mě to, že jsem se jím nenadchla. Někteří kamarádi ho chválili. Tak zase ale na tom není špatné to, že se někomu líbil. Že nejsme na světě všichni stejní a líbí se nám různé věci. Kino mi to teda na pěkně dlouhou dobu otrávilo. Raději budu koukat doma na televizi a nebo si spíš půjdu číst. To je větší zábava.
Vanda

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong> 

„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich