Večerníček vzpomínek

Před pár dny jsem u vaření večeře zapnula vyjímečně televizi ještě před zprávami a uslyšela jsem všem známou znělku Večerníčku. Právě začínala pohádka na dobrou noc, byl to příběh Včelých medvídků. Úplně se mi vybavila chvíle z dětství, kdy jsme si se ségrou už po vykoupání v pyžamkách sedaly doma v obýváku před televizi a s očekáváním koukaly na Večerníček. Až s podivem jsem si úplně vybavila ten pocit, jak jsem se jako malá holka těšila, co bude za pohádku.

Mezi moje nejoblíbenější patřily Krakonošovy pohádky. To, jak Krakonoš ve znělce přechází přes hory a je pán všeho okolo se mi vždykcy líbilo. Možná i proto mám tak ráda okolí našeho domu, protože stačí vyjít kousek nad zahradu a otočit se do údolí. Okolní hory mi přesně připomínají pohádku z dětství. Vždycky se zasněně dívám do dálky a naplňuje mě to klidem přírody a snění.

Večerníček, který jsem moc ráda neměla, byl Pat a Mat. Hrozně mě rozčilovalo, že ti dva nikdy nic neudělají dobře. Dneska v dospělosti se na to dívám jinak, ale stejně jsem jim moc nepřišla na chuť. Vkus na pohádky se mi nezměnil, milovala jsem Macha a Šebestovou, Jáju a Páju, Káťu a Škubánka, Krtečka, Rumcajse, Rákosníčka.

Protože máme dvě děti, které na českých pohádkách také vyrostly, máme doma celou sadu CD Večerníčků. Občas, když mám nostalgisćkou náladu a chci si odpočinout, pustím si nějaký Večerníček. Děti, i když už jsou na to velké, se se mnou dívají a je na nich vidět, že jsou spokojené. Sami by si Večerníček nepustily, ale se mnou jim to nepříjde dětinské. Vždyť já se také dívám a je mi přes 30.

Vzpomenete si na svoje oblíbené Večerníčky?

Karry

„Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich