Jen tak jít

Nevím, jak jste na tom vy, ale já, když si během dne vyšetřím trochu času nebo mi někdo pohlídá alespoň na chvíli děti, tak se většinou pustím do nějaké domácí práce. Doháním zkrátka resty. A to je chyba! Správně bych si měla dát svou oblíbenou kávu s mlékem a sednout si pohodlně do křesla. Jenže to nějak neumím. Když už to udělám, mám výčitky svědomí, že bych měla něco dělat.

Rozhodla jsem se to změnit. Všechny toho pro rodinu a domácnost děláme hodně a tak si odpočinek zasloužíme. Vzala jsem si proto papír a tužku a začala jsem si v jedné volné chvilce psát, kam bych chtěla během následujících 14ti dní jít.

Tak zaprvé do solárka. Zabere o zhruba půl hodiny i s cestou, protože jedno centrum máme vedle v domě.

Potom bych se chtěla jít večer projít městem. Řeknete si, proč nejdu, když děti přeci v tu dobu spí, ale já mam pořád doma co dělat. Nemyslím teď jen uklízení, ale třeba něco tvořím a tak. Po procházce městem toužím asi i proto, že s dětmi jsme po setmění už většinou doma. Takže setmělé město je pro mě jakýsi symbol „svobody“ :o).

V klidu si projít pár obchodů s oblečením a nemuset pořád hlídat, kde na sebe děti co strhnou. Kdo děti má, ví o čem mluvím.

Jsou to maličkosti, ale hned mi bude líp na duši :o), protože i maminky můžou žít trochu jinak, než pořád jako maminky, ne?

A po čem toužíte vy, je to opravdu tak nesplnitelné? Tak si zkuste vzít tužku a papír a sepište si to. Potom to předložte rodině jako svůj rozvrh, který se nebude měnit :o). Já to tak udělala a solárko už mám za sebou.

Karry

„O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“ Jan Werich