Nemám hlídání – nikdy. Vlastně jsme s dětmi pořád sami a i když máme babičky dokonce tři, nehlídá ani jedna. Proto mě trochu vyvedlo z míry odpoledne, které jsem prožila včera. Až potom jsem si uvědomila, že dvě je lepší než jedno :o).
Šla jsem pro starší dceru do školky. Máme to po přestěhování trochu z ruky, tak jsem musela vyjít trošku dřív. V šatně jsem se potkala s maminkou Kuby, kterého jsme už asi pětkrát měli u nás doma na celé odpoledne. Brala jsem ho po školce k nám, aby si s naší malou hráli a zabavili se tak. Tentokrát mi Kubíčka maminka nabídla, že vezmou i Danielku s sebou a pojedou do zábavného centra. Trochu mě to překvapilo, nejsem na to zvyklá. Ale souhlasila jsem. Dala jsem Danče pusu a zase jsem se vracela domů.
Cesta utíkala stejně rychle jako směrem do školky, ale naše mimi usnulo. Byli teprve čtyři odpoledne. U syna jsem zvyklá jen na spaní v poledne. No nic, tak jsme se šli ještě projít. Jenže on chrupkal skoro dvě hodiny, tak jsem zamířila domů. Tam bylo ticho a trochu i pusto, protože se venku už stmívalo.
Než se syn probudil, stihla jsem dokonce uvařit večeři. Vlastně jsem ho probudila tak trochu sama, bylo mi už smutno. Jsem zvyklá spíš na odpolední šrumec s dětmi kolem sebe, ale tenhle klid mi vadil. Měla jsem i chvilku na přemýšlení a uvědomila si, že jsem moc ráda, že mam děti dvě. Přiznávám, že se občas cítím jako odeptka na pobyt v blázinci, ale myslím, že to stojí za to.
Karry