Život má být pestrý a všeho moc škodí. Mám ráda ve svém životě změny. Ne tedy ty úplně zásadní, máme jich jako rodina za sebou celkem dost a na nějaký čas bych chtěla mít klid. Ale všechno t ojsou změny k lepšímu, protože jsme si to vysnili a jsme tam, kde jsme chtěli. Stěhování, zařizování, prostě změna způsobu života od základu. Změny ve svém životě potřebuji. Třeba i v jiném způsobu rána. Nebaví mě dělat všechno pořád úplně stejně, měním si třeba pořadí toho, co ráno dělám. Stejně tak chci změnu i v práci. Stereotyp mě doslova ničí.
Proto se mi nelíbilo, že mě do svých ranních rituálů v práci zařadila kolegyně. Mám ji ráda, je to bezva ženská, ale dneska jsem to udělala jinak. Vždycky na mě čekala s vařením kávy po ránu, nikdy nešla sama třeba dřív. Prostě chtěla jít se mnou a mě to po čase začalo dusit. U vaření jsme si povídaly, co jsme předešlý den dělaly, jenže mně se pokaždé nechtělo povídat. Chtěla jsem si popřemýšlet, co mě ten den čeká a co budu dělat dřív.
Nechtělo se mi kolegyni nic říkat, protože by se urazila, tak jsem to vyřešila jinak. Přišla jsem do práce o chvíli dřív a šla si uvařit čaj hned po příchodu. Zezačátku na mě divně koukala, že na ni nečekám, ale snad to pochopila. Teď už si chodíme vařit každá zvlášť, občas zajdeme společně, ale není to pravidlo. Vyhovuje mi to a nikomu jsem tím neublížila. Někdy se věc nedají napřímo říct, ale dají se vyřešit jinak.