Moje milá tchýně

Slovo milá jsem v nadpise neoznačila uvozovkami, jako to udělali autoři známe reality show, schválně. Ač je to podle vyprávění všech kamarádek okolo mě nenormální, já mám bezva tchýni. Ale musim se přiznat, že to tak nebylo vždycky.

Na začátku chození s mým teď už dávno manželem jsme spolu doslova bojovaly. Ona měla pocit, že jí beru definitivně syna a já měla pocit, že se nám moc plete do vztahu. Vyžadovala manželovu pomoc okolo domku minimálně třikrát do týdne, chtěla s ním stále jezdit na společné nákupy, víkendy brala jako čas na společné povídání si a naše jiné představy ji vyváděly z rovnováhy. Dávala mi to dost silně najevo.

Po narození dcery mě začala brát trochu na vědomí, ale myslím si, že mě přijala úplně až po narození druhého dítěte. Asi jí došlo, že to s jejím synem myslim vážně a nejsem s nim jen proto, že bych ho chtěla nějak využít.

Dříve jsem se na návštěvy s mojí tchýní moc netěšila, ať už měla přijít ona k nám nebo jsme měli jet my k ní. Po změně vztahu mezi námise nebojím říct, že se na návštěvy těším. Zrovna dneska jsme spolu ztrávily skoro tři hodiny z odpoledne a pořád jsme si měly o čem povídat.

Když Mirka, tak se totiž jmenuje, odešla, měla jsem pocit, že mám za sebou bezva odpoledne s kamarádkou. Takže nezoufejte, třeba se i ta vaše tchýně jakoby mávnutím kouzelným proutkem promění v milou a hodnou babičku vašich dětí …

Julie