Mám dvě malé děti a musím se přiznat, že mi z nich jde někdy hlava kolem. Oba jsou už ve věku, kdy si spolu umí krásně hrát, ale umí společně i zlobit. Spíš se už umí zlobit navzájem, abych to uvedla na pravou míru.
Sama pro sebe, na časy největší krize, jsem si vymyslela takové malé rituálky, kdy si alespoň trochu odpočinu a děti se při tom zabaví. Zároveň se u toho odreaguju i já, protože v těchto chvílích se nemusím ani bát, že si děti něco udělají – mám je pod dozorem.
Nazvala jsem to „hudba + voda = pohoda“. V rytmu jakékoliv hudby si společně s dětmi zatancujeme a hned se mi lepší nálada. Je to trochu i dobíjení energie. Po naší chvilce s hudbou se vnitřně „oklepu“ a mám sílu pokračovat v péči o děti i domácnost.
Druhou fází, kdy už hudba zabírá jen na opravdu malou chvilku, přichází na řadu voda. Napustím plnou vanu teplou vodou s pěnou a … ne, ne, já si do ní nelehnu, jak by to podle návodů všude psaných asi mělo být, abych se odreagovala, ale dám do ní obě děti a sednu si v koupelně na zem. Ta chvíle pohody a klidu, i když musím mít oči na šťopkách, aby se ti dva raubíři nenalokali vody, stojí za to.
V létě jsem děti koupala i čtyřikrát za den :o). Teď v podzimním chladnu to praktikujeme jen dvakrát.
Karry