Už pomáhat nebudu

Kolem nás jsou tři druhy lidí, kteří se dělí podle toho, jestli energii dávají, přijímají nebo jsou neutrální. Já jsem se vždycky snažila svou energii rozdávat, spousta lidí kolem mi řeklo, že jsem jim hodně pomohla. Ale setkala jsem se ve svém okolí s energetickými upíry a už jsem si řekla stop – tady tomu člověku už nedám ani gram své energie. Je to totiž zbytečné.Když za mnou někdo příjde a svěří se mi se svým problémem, ráda si ho vyslechnu a snažím se pomoct. Společně probereme všechna pro a proti, rozebereme jeho stav a najdeme řešení. Jedna osůbka kolem mě je vnitřně hrozně smutná, nebaví ji život bez partnera a neumí být šťastná sama se sebou. Probrali jsme tu osůbku docela podrobně, poradila jsem, jak se z toho dostat. Ale všechny rady si druhá strana vyslechla, souhlasila s nimi. Jenže nic z toho nevyzkoušela a je dál smutná. A tak jsem si řekla, že už nechci ze sebe vyhazovat svoji energii někam, kde o to nestojí. To jsou typy lidí, kteří budou pořád nešťastní, pořád se budou nimrat ve svém nitru, ale pomoct vlastně nechtějí. Jim se tento stav smutku líbí. A mě to už nezajímá. Vyslechnu je, ale nic už ode mě neuslyší. Budu si zvelebovat svou duši, svůj život a svůj čas naplním tím, co mě baví. Každý si žije takový život, jaký si zařídí.

Druhým člověkem v mém okolí je někdo, kdo je nešťastný už ze svého dětství. Pořád má v sobě tuny křivdy z každého prožitku svého života. Ale tenhle člověk ještě nepochopil, že to, co bude vysílat na ostatní, to se mu bude vracet. Každý si ze svého života neseme nějaký špatný zážitek, ale nimrat se v něm pořád dokola a ještě tím zatěžovat lidi kolem sebe, to je zbytečné. Zaprvé to ostatní otráví a zadruhé je zapotřebí s takovým prožitkem něco dělat a ne ho nechat hnít uvnitř duše. Tomuto člověku jsem se snažila pomoct několik let, vždycky jsem spolu mluvili třeba i pár hodin, on se dostal do totální pohody a ze mě vysál veškerou energii. Druhý den přišel za mnou v úplně stejně špatném stavu jako předchozí den před naší rozmluvou. Byla jsem naivní a snažila se ho snad tisíckrát dostat z depky zpět na světlo. Ale už ne, už ve mně přetekla ta poslední kapka soucitu a ten člověk mě už nezajímá. Je negativní, pro mě je to totální upír mojí energie, necítim se v jeho přítomnosti vůbec dobře. On to nechápe, proč jsem se změnila a že už ho nemám vůbec ráda. Nemám, protože se nechce změnit a svými náladami mě úplně šíleně obtěžuje. Ode mě se už nedočká žádné rady, pomoci a nebudu mu věnovat ani minutu svého času. Je to totiž sobec, který se nikdy nezajímal o moje pocity.

Nejlepší na tom je, že to není a ani nikdy nebyl můj blízký člověk. Stačí si udržet odstup, nezvedat ve volném čase telefon a nezačít už nikdy rozhovor. Jeho nezajímám já jako člověk a on mě nezajímá také. Po přemítání všech rozhovorů s ním vím, že se sebestřední narcis, který se prostě nezmění. Ani na tom nepracuje a to je naprostá ztáta času.

Už nebudu pomáhat lidem, co o to nestojí. Budu se soustředit na svoje nejbližší, kteří si to zaslouží a pro které jsem i já důležitá.

Také se rozhlédněte a proveďte si malou analýzu toho, jak vám s kým v jeho přítomnosti je. Já jsem se rozhlédla a uvědomila si, proč se mi kazí nálada jen při pomyšlení na lidi, kteří se považují za moje přátele. Nejsou a nebudou už kazit mou náladu. Už to nikomu nedovolím.

„Kdo má tak málo fantazie, že své lži musí opírat o důkazy, měl by raději rovnou mluvit pravdu.“ Oscar Wilde