Nemám čas, nestíhám

Mám hodně kamarádek z dob mateřské, pár ze střední školy a pár z vysoké. Nevím, jestli je to mnou nebo něčím jiným, ale pokud se holkám sama neozvu, nikdy sami nezavolají. Třeba Monča z vysoké mi vždycky na email okamžitě odepíše a jak jsem skvělá, že jsem napsala.

Přemýšlela jsem o tom hodně a trochu jsem svůj přístup přehodnotila. Pokud se mi někdo neozve dlouho a ani mu nechybím, je zbytečné se pořád dokola čas od času ozvat. Výmluvy typu, že na něco nemáme čas, že nestíháme apod., jsou podle mě výmluvy za kterými je něco jiného. Přeci pokud něco opravdu chci, na něčem mi záleží, tak si za tím jdu. Místo koukání na seriály v televizi se dá jít zavolat, napsat nebo se sejít s někým, na kom mi záleží.

Čas si řídíme sami, nikdo nám neorganizuje to, co můžeme ve volném čase dělat. Samozřejmě coby maminky od rodin se musíme nejdříve postarat o své blízké a až potom se dá si jít třeba číst, ale nějaký čas pro sebe má každý.

Někde jsem četla názor psychologa, že si máme sepsat veškeré akce za týden, co jsme dělali. Ale poctivě vypsat každou hodinu. Potom se na to zpětně podívat a uvidíme, kolik času promarníme. Třeba trápením se s pokaženou náladou nad tím, co bychom měli udělat a stejně to neuděláme. Je lepší věci řešit hned. Takže teď půjdu a dodělám konečně to účetnictví :o).

Julie