Z partnerů – milenců se po narození dětí stávají rodiče, kteří už nemají starost jen o sebe, ale musí se postarat i o třetího člena právě vzniklé rodiny. Pro některé páry je tato změna někdy až stresující. To sice není můj případ, ale také jsme s manželem museli vyřešit, jak si alespoň trochu užít sebe navzájem jako „za svobodna“.
Základem všeho je asi domluvení se na určité dohodě, kdy si partneři prostě musí říct: Tak a teď se budeme věnovat jeden druhému. Nenecháme se rušit ničím, co by nás mohlo rozladit nebo nás vytrhnout z téhle chvíle. My jsme si třeba zavedli takové naše siesty, kdy si po příchodu manžela z práce dáváme kafíčko a v tu dobu se snažím zabavit obě děti tak, abych si tu chvilku mohla vychutnat. Někdy je to pracné, ale daří se.
Stejně tak o večerech, kdy si chceme posedět společně u vína, se snažím dát děti skoro ve stejnou dobu spát a pak máme čas si hezky popovídat o všem, co nás za ten den potkalo. V partnerství, myslím teď hlavně to dlouhodobější, je totiž komunikace jedna z nejdůležitějších věcí.
Když už chceme jít někam do restaurace, tak prostě musíme vyrazit někam na oběd, protože na večeři se s dětmi jít nedá. Jsou totiž v podvečer unavené a ani to není moc vhodné, být v restauraci, kde se může kouřit.
Zrovna minulou sobotu jsme si zašli na obídek do nedaleké pizzerie. Byla to příjemná změna, než být pořád doma. Sice jsem se s mladším synem musela jít projít ven, než nám donesli jídlo, ale nevadilo mi to. S manželem jsme pak byli oba spokojení, že se nám podařilo někam jít. Na ty večery, kdy si zajdeme ven sami, si ještě chvíli počkáme. Plánujeme si sehnat k dětem chůvu, ale to až budou synovi alespoň dva roky.
Karry