Kytky s láskou darované

Zahrada je umění, vytvořit si ji tak, aby se nám na ní dobře žilo, na to musí být trochu cit. Viděla jsem na fotkách časopisů i spoustu zahrad, kde je kytka na kytce a dojem není vůbec příjemný. Stejně tak si myslím, že někteří architekti mají o zahradách divné představy, jak by měly vypadat. Důležité je vědět, jak budeme zahradu užívat. My třeba tvoříme zahradu postupně tak, jak nás napadá, že by se nám to líbilo.

Kytky ny skalku jsem dostala od sousedek, mamky i tchýně. Ze všech kytek mám radost. Zasadila jsem všechny a krásně se jim daří. Sousedka byla nedávno u nás na omrknutí, jak se daří zahrádce a byla opravdu překvapená. Třeba máta, která u ní roste jen trochu, se mně rozrostla do výšky a je vidět, že se jí daří. Přemýšlely jsme obě nad tím ,proč u nás roste kytka líp, když máme zahrady kousek od sebe. A potom řekla sousedka krásnou větu, kterou bylo, že to jsou kytky s láskou darované. To bude ono, ona ta láska při pěstování také musí být, protože i kytky cítí, jaký k nim máte vztah. Já jsem je zase s láskou přijala a zasadila a tak se mojí zahrádce daří.

Možná to bude znít divně, ale kytky od sousedky mám mnohem radši, než kytku od jiné sousedky, která se na mě celý den mračí. Z takové kytky nemám ani moc radost, protože mi tu nepříjemnou náladu původní majitelky jen svým pohledem na kytku připomíná.

Karry

„Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.“ Jan Werich