Všimla jsem si toho u sebe v práci. Máme mezi sebou několik kolegů kuřáků a jim připadá úplně normální, že co možná 2 hodiny chodí na kouřovou přestávku ven nebo do k tomu určené místnosti. Není jim ani trochu trapné, že oni si jdou odpočinout a ostatní pracují.
U nás v práci jsou kuřáci bráni na milost. Prostě se jim kouřové přestávky tolerují. Na druhou stranu právě ti, co chodí nejčastěji ven na pauzu na cigárko, jsou právě ti, kteří druhým nepřejí ani malý ústupek v práci. Nově se u nás zavedlo, že můžeme v pátek zvolnit a nemusíme po poledni už tolik pracovat. Právě kolega kuřák byl první, kdo chtěl tohoto využít s tím, že by rovnou chodil dřív domů. Že je ztráta času v práci zvolňovat, když by mohl být doma. Jenže kuřáci, alespoň ti u nás, neudělají ani minutu práce navíc, prokouřený čas si nenapracovávvají a ještě tím kouřem, kterým jsou cítit, obtěžují ostatní kolegy.
Já osobně kuřáky netoleruju. nelíbí se mi upravené dámy, které jdou v šatičkách na lodičkách po chodníku a v ruce drží cigáro. Je to moc hrubý obraz. Navíc se mi na kuřácích nelíbí jejich žluté prsty, nevonící dech a kůže.
Vím, že protikuřáckým zákonem se to hodně omezilo, už kouř v restauracích není, ale stejně mě vždycky nadzvedne, když vedle mě někdo stojí a vyfoukne mi svá oblaka z prokouřených plic do obličeje. To je také opravdu na pováženou.
Kdybych měla volit mezi kolegou kuřákem a nekuřákem, zvolím nekuřáka.