I když máma nemůže – nemoc přemůže

Celou naši rodinu skolila nějaká viróza, tak si teď postupně předáváme bacily z nemocného na zdravého a tak už jsme skoro měsíc doma. Když už z nás někdo vypadá, že by se mohl opravdu uzdravit, stačí malinkato vyjít ven a nemoc je zpátky. Jenže když už omarodí všichni, musí se o ně někdo starat. Babičky k nám pro jistotu nechodí, aby se nenakazily a tak to zbývá na mně.

Na začátku našeho marodění se o mě taky začal pokošet bacil, měla jsem hroznou zimnici, teplotu a myslela jse, že se z postele ráno nezvednu. Jenže realita mě rychle vyléčila. Vedle mě se začal probouzet mladší syn a nemocný manžel chtěl uvařit čaj a snídani. Tak jsem vstala a jako tělo bez duše jsem obstarala zbytek rodiny.

Za jeden den marodění jsem se z toho dostala a pak jsem jen litala mezi postýlkami s ostatními marody.

Když už všem bylo líp, říkala jsem si, jak to my mámy máme složitý, když vlastně na nás stojí celý chod rodiny. Navíc, jak asi všechny znáte od svých manželů a přítelů, chlap má nemoc vždycky mnohem mnohem horší než ženská. Nám přece nikdy tak špatně být nemohlo :o))))).

Karry

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>