Okno v pokojíčku bylo asi jediné místečko v bytě, které jsem ještě neměla tak nějak „zabydlené“. Prostě zelo prázdnotou a mně už začínalo vadit, že to z venku vypadá, že právě za tímto oknem nikdo nebydlí. Přitom tady bývá nejvíc rušno z celého bytu :o).
Nemám hlídání – nikdy. Vlastně jsme s dětmi pořád sami a i když máme babičky dokonce tři, nehlídá ani jedna. Proto mě trochu vyvedlo z míry odpoledne, které jsem prožila včera. Až potom jsem si uvědomila, že dvě je lepší než jedno :o).
Nedávno za mnou přišla kamarádka Verča. Sedly jsme si v obýváku do křesel a já jsem nám nalila trochu bílého vínka. Bavily jsme se o všem jako obvykle. Vždycky jsme se tak trochu z legrace bavily, na kdy že plánujeme třetí mimčo. Zeptala jsem se i tentokrát a ona se skoro rozbrečela, že prý mi… (read more)
