Muž, který chtěl být šťastný

Knížku Muž, který chtěl být šťastný od Laurenta Gounelle, jsem si půjčila v knihovně. Obal mě sice moc nezaujal, je spíš takový neutrální, ale zajímalo mě, co v knize najdu. Přečetla jsem si komentáře na zadní straně a první větu knížky: „Nechtěl jsem odjet z Bali, aniž se s náím setkám.“ Příběh lidí z Bali… (read more)

Tátova volha

Jedním slovem prostě úžasný. Film Tátova volha mě tedy zasáhl hodně. Líbil se mi od začátku do konce, nemám mu co vytknout. Paní Balzerová s Táňou Vilhelmovou zahrály dojemný příběh mámy a dcery. Film mě hodněkrát dojal (třeba scéna, kdy si nemocná dcera Tereza položí hlavu na mámino rameno a spí nebo, když manžel Petr… (read more)

Zoufalé ženy dělají zoufalé věci

Do kina jsem vyrazila po dlouhé době natěšená do kina na komedii od své oblíbené autorky. Halinu Pawlowskou mám ráda, četla jsem její knihy a i jsem ji viděla naživo při vystoupení v kulturáku, kde byla skvělá, vtipná, prostě úžasná. O to větší zklamání pro mě byl film Zoufalé ženy dělají zoufalé věci. Upoutávka na… (read more)

Pořád jsou to děti

Mám už skoro dospělé děti, ale tak jako já jsem pořád pro své rodiče dítě, i když mi je dávno přes 30, tak jsou moje děti pro mě pořád děti, i když jedno už je na prahu dospělosti. Je to hezký pocit, že jsem máma. Období puberty je sice trošku problematičtější, ale přežili to ostatní,… (read more)

Jaro! Kde jsi?

Teprve vloni jsem se stala vášnivou zahradnicí. Slovo vášnivou prostě musím použít, protože jsem se do práce na zahradě doslova zamilovala. Dneska, kdy je za okny mráz, mě představa sluníčka a práce na zahradě úplně hřeje na duši. Strašně moc se těším, až bude možné vzít náčiní a jít pracovat na skalku. Až bude zase… (read more)

Všichni jsme nahraditelní

Kolegové ve firmě se dělí do několika skupin. Ti, co pracují a nevykládají o tom, potom ti, co pracují také, ale pořád o tom všude vykládají a potom jsou ti, kteří moc nepracují, ale umí o svém trošku práce vyprávět, jako kdyby pracovali nepřetržitě. Kolem sebe mám v práci všechny tyto typy kolegů. Sama za… (read more)

Nová výzva

Za chvíli bude 1. ledna , datum plné předsevzetí a plánů na nastupující rok. Protože jsem vždycky ráda dělala věci po svém a nemám ráda davové akce, rozhodla jsem se pro změnu jídelníčku už od 27.prosince. Přes Vánoce jsem jedla všechno, sladké, slané, pila kávu. Jenže od prvního dne po svátcích už to tak nedělám…. (read more)

Deník jako terapie

V lednu mě čeká celkem náročné období. Ať už pracovně nebo soukromně. Budu se muset na každý den připravit, abych ho zvládla tak, jak si přeju. Musím říct, že mě to vnitřně trochu stresuje. Hlavně asi ta představa neklidu a stresu, co mě čeká. Ale říkám si, že jsem si to všechno zvolila sama, že… (read more)

Rozloučení

V posledních pár dnech jsem se zúčastnila posledního rozloučení s bývalým kolegou z práce. Šlo nás na smuteční obřad poměrně málo z řad bývalých kolegů. Ne snad proto, že by Karla neměl nikdo rád, byl v kolektivu oblíbený, protože si hodně dělal ze života legraci a měl všechny rád. Důvodů, proč mu spousta lidí nešlo… (read more)

Jak se máš ty?

Ahoj, jak se máš? – takhle se zdraví američané a vždycky mi to připadalo jako klišé, které nikomu nic neřekne. Ale nejsme v Americe a zdravíme se jen pozdravem. Někdy si říkám, že je to škoda. Navazuji totiž na jedno setkání s dávnou kolegyní. Stavila se u nás v kanceláři a měla jsem z ní… (read more)